Toho rána jsem se probudila v můj obvyklý čas a zatím jsem ještě netušila, že zrovna tento všední den vystoupí z řady jemu podobných. Rozlepuji oči a můj nepřítomný pohled směřuje přímo přede mě, kde stojí vyrovnané řady knih ve spleti různých barev i formátů ve stříbrně nalakované knihovně. Ani zpětně si už dnes nevzpomenu, proč jsem se tenkrát zvedla z postele bez obvyklého převalování, přistoupila ke knihovně a zaostřila svůj pohled na jednu z vyrovnaných knižních řad. Teprve v ten moment jsem si uvědomila, že pohled na část knih zakrývá obrázek Apollonova chrámu. Ačkoliv jsem jej tam musela položit už před dobrými třemi lety a od té doby své místo určitě nezměnil, s postupem času jako by se stal průsvitným, až pro mě nakonec úplně zmizel.
Moment překvapení
V ten moment mě překvapily dvě věci:
1. Smršť asociací, které pohled na obrázek vyvolaly v mém podvědomí. Najednou jsem se zase přenesla o pár let zpátky a ocitla se v úzké uličce malého středomořského městečka vonícího směsicí exotického koření, rybami a letní bezstarostností. Tam jsem v jednom malém stánku objevila reprodukce starověkých památek a jeden obrázek si koupila. Přesně si vzpomínám na každý, i ten nejmenší detail – na lidi, kteří tam byli se mnou, na svou náladu a pocity, na myšlenky, které mi v tu dobu zaměstnávaly mysl a které odvál čas a dnes už jsem na ně zapomněla…
2. Druhá, mnohem více znepokojivá a zároveň vzrušující myšlenka, která mě v tu chvíli napadla, byla tato: Je tohle jediná věc, kterou jsem ve svém okolí přestala vidět? Na co jiného jsem ještě zapomněla a vytěsnila ze svého zorného úhlu? Co všechno ve svém životě beru jako samozřejmost?
Tma přede mnou, tma za mnou
Lidský mozek je velmi sofistikovaný orgán, který nám prostřednictvím našich smyslů umožňuje věci kolem nás nejen vnímat, ale přisuzovat jim různé významy, propojovat je s našimi předchozími zkušenostmi a tvořit složité asociační řetězce myšlenek. Je však přirozené, že lidská mysl potřebuje odpočinek a soustředit pozornost na všechny věci kolem nás prostě není možné. Lidský mozek je navíc nastaven na vnímání rozdílů, toho, co narušuje náš zaběhlý pořádek. Pokud tak pociťujeme určitý status quo, který nám zajišťuje komfort a zónu bezpečí, můžeme zpohodlnět a přestat věnovat pozornost věcem a lidem, kteří tvoří ten pomyslný “rozdíl” v našich životech. A po čase můžeme s hrůzou zjistit, že jsme se ocitli v takové životní situaci, kde už dlouho přebýváme, ale vlastně tam vůbec nechceme být.
Jak si posvítit na náš život?
Pokud ve vás předcházející řádky vyvolaly zvědavost, či vám podobné “probuzení” z každodennosti připadá povědomé a chtěli byste zažít svůj vlastní prožitek objevování, pojďte si vyzkoušet jeden malý experiment. Ten vychází z praxe koučování, které pomáhá pomyslně si posvítit a znovu vidět věci, které jsme už dávno zapomněli, přestali vidět nebo si je dosud neuvědomili.
Dobrodružná cesta v pěti krocích
Co budete potřebovat, než začneme?
V ideálním případě se fyzicky přesuňte na místo, ve kterém trávíte většinu svého času. Může to být váš byt, dům, chata, oblíbené místo či pracoviště. Podaří se vám ho zastihnout klidné a bez rušivých vlivů?
Krok 1
Volně a pomalu se procházejte a vnímejte všemi smysly celý prostor. Zkuste zastavit proud vašich myšlenek a zaměřit plnou pozornost pouze na to, co právě teď a tady vnímáte. Jaké věci kolem sebe vidíte? Jaké jsou jejich barvy, tvary, velikosti či materiál, který je tvoří? Čeho se dotýkají a kde jsou umístěné? Jaké zvuky k vám doléhají a jaká je jejich hlasitost? Kolik různých šumů dokážete rozlišit? Zhluboka se nadechněte? Jaké vůně cítíte? Vyzkoušejte se dotknout věcí, které vás obklopují. Jaké rozdíly vnímáte pod bříšky vašich prstů?
Krok 2
Zkuste se nyní zaměřit na jednu jedinou věc, kterou jste během své dobrodružné cesty známým prostorem objevili a která vás něčím zaujala. Může to být věc, které jste s všimli hned jako první. Nebo to může být něco, co jste dlouhou dobu přecházeli, a chvíli trvalo, než jste pro tuto věc našli prostor ve svém zorném úhlu. Ale klidně to může být i něco, co používáte každý den, ale tentokráte vás překvapil určitý detail, kterého jste si dosud nevšimli. Ať už je to cokoliv, důležité je, aby tato věc představovala hmatatelný předmět, který dokázal vaši pozornost plně zaujmout.
Krok 3
Nyní můžete popustit uzdu všem myšlenkám, asociacím, pocitům a emocím, které jsme dosud opomíjeli. Kdy jste poprvé tuto věc uviděli a setkali se s ní? Vzpomeňte si na situaci, ve které jste se tehdy nacházeli. Jak je to dávno? Co jste v té době zrovna řešili a prožívali? Jaké události vás tehdy provázely? Kdo všechno se vám vybaví, při pohledu na danou věc? Kde jsou tito lidé dnes a co pro vás znamenají? Jaké další pocity se vám vybaví při zkoumání této věci?
Krok 4
Nyní nechte svou mysl na chvíli odpočinout a zaměřte svou pozornost na něco zcela jiného. Kolik je právě hodin? Jaké oblečení máte na sobě? Co jste si dali dnes k snídani? Jakkoliv nelogicky dané otázky znějí, pomohou vám uvolnit soustředění a vytvořit prostor pro nové asociace.
Krok 5
A nyní už vám zbývá najít odpověď na tento sled závěrečných otázek:
Konec a zároveň začátek
Moc ráda jsem dnes byla pomyslným průvodcem na vaší cestě do minulosti. Věřím, že jste si pro sebe našli to, co právě v tento okamžik potřebujete. A pokud jste své myšlenky přeci jen nedokázali zkrotit (což je naprosto běžnou a přirozenou věcí), zkuste si toto cvičení tu a tam zopakovat. Možné pro sebe objevíte řadu dalších věcí, které třeba ještě nevidíte, ale už dnes můžete vnímat jejich přítomnost.
Článek jsem vytvořila pro KoucinkPortal.cz