Záškodník v hlavě

Nejlepší přítel. Takový, který pochválí a dokáže podpořit, když se nedaří. Vždycky je vždy při ruce a přispěchá na zavolanou. Kdo by ho nechtěl mít? Co se ale stane, když nám přeroste přes hlavu? Jak jen trochu zvlčí, utrhne se ze řetězu. A stane se z něj záškodník.

Pustit si do hlavy záškodníka není nic těžkého. Plíživými kroky se přiblíží a stačí jen málo, aby se u nás usídlil. Nejdříve nám pochlebuje, podrží nás, když je potřeba. Jenže pak se začne vzpouzet a odepisuje nás na počkání. A když si na neúspěch zvykneme, stane se naším denním chlebem. A zvyk je železná košile, že?

Vezměme si třeba Karla, otce dvou odrostlých dětí. Už nějakou dobu není v práci spokojený, vlastně ani neví proč. Odejít ale úplně nechce, protože si nevěří, že by ho vlastně někde jinde mohli chtít. Manželka mu dává najevo, že ani ona není spokojená. Poslední dobou se docela hádají, tak nějak kvůli ničemu a všemu. Ani s kamarády se už skoro nevídá, není čas. Nebo chuť. A tak už si občas připadá jako vlk samotář. I když… čím dál tím častěji ho navštěvují nezvaní hosté. V jeho vlastní hlavě. A neváhají přispěchat s osobní radou. Vždycky totiž nejlíp ví, jak to všechno je.

Pojďme se s nimi seznámit blíž…

Mentalista je věrný kamarád. S Karlem se ochotně podělí, co si o něm ostatní myslí. A proč by taky ne, když vidí lidem do hlavy. Manželka už nad ním zlomila hůl a nebude trvat dlouho a najde si někoho jiného. I šéf si ho poslední dobou víc všímá. Že by hledal chyby, které mu pak přede všemi vytkne?

Trumf v rukávu má spolehlivě Prorok. Dopředu už ví, co se stane. A tak ani nemá cenu, aby Karel vůbec s něčím začínal. I kdyby šel na nějaký pohovor a pozvali ho do dalšího kola, stejně by ho nakonec nevzali!

Extremista v tom má jasno, ať si Karel klidně hodí korunou, stejně má jen jednu možnost. Buď si polepší v práci, nebo se s ním žena rozejde. Na to může vzít jed!

Paušalista se jako výstražné znamení objeví vždy, když se Karel začne svěřovat některému z kolegů. Už jednou zažil, jak se to nakonec obrátilo proti němu. A tak není divu, že Karel došel k závěru, že kolegům se nedá věřit.

Generál postaví všechny do latě. Rozkazy vydává na počkání. A vidí to jednoznačně – Karel se se musí chovat tak, jak se od něj očekává. Být poslušný zaměstnanec a obětavý živitel rodiny a ne, že ne.

Nálepkovač je mistr diagnostiky. Ačkoliv by si Karel mohl promluvit se šéfem a probrat možnosti se ženou, ani se o to nepokusil. Je prostě k ničemu. A takovou nálepku už mu nikdo neodpáře!

Je to ale podařená partička, že? Jak ale na tyto a jim podobné záškodníky, kteří se nám čas od času usídlí v hlavě? Možnosti jsou hned dvě. Neudělat nic a čekat na náhodu. Nebo si postavit své „osobní rádce“ do řady a každého z nich si pečlivě prohlédnout. Ne často máme příležitost vzít na sebe roli pozorovatele a poodstoupit od svých problémů o krok dál.

I Karel se nakonec rozhodl, že se pustí do své osobní inventury. A začal rovnou tím, že si „dovolil“ poprvé v životě zapochybovat a na konec svých úvah postavit pomyslný otazník: